Musíme se uskromnit. Od roku 1971 žijeme na dluh, spotřebujeme více, než dokáže příroda za rok obnovit, říká environmentalistka

Pokud o sobě dnes firma prohlásí, že je ekologická, co přesně to znamená?

Vedení i zaměstnanci mnoha společností se domnívají, že ekologická firma je taková, která třídí odpad, šetří papírem i vodou či zbytečně nesvítí v kancelářích. Ale není tomu tak. Ekologickým se podnik stane teprve tehdy, nastaví-li tak svůj byznysmodel, tedy své vize, hodnoty, cíle a hospodaření. Důležité je, jak přerozděluje peníze, do čeho je směřuje a jaký dopad na životní prostředí má jeho činnost. Pokud preferuje byznysmodel s negativním dopadem na životní prostředí, tak není ekologická, i kdyby třídila sebevíc. Správný byznysmodel by měl obsahovat hodnoty směřující k záchraně životního prostředí. Kromě hodnoty peněz je do něj třeba vložit i hodnotu čistého vzduchu, čisté půdy, zdravých potravin, rozvoj biodiverzity a podobně. A platí to nejen pro výrobní společnosti, ale i pro kanceláře, studia, banky. Pro všechny.

Co konkrétně musí takový byznysmodel obsahovat?

Pokud se na svět podíváme v kontextu dnešní doby, dojde nám, že jsme v environmentální krizi. Abychom dokázali nikoliv ochránit, ale zachránit životní prostředí, musí každá společnost konat v rámci svého zaměření to nejlepší. Právní kancelář se může například zaměřit na pomoc s přísnějším postihováním firem a jednotlivců, kteří poškozují životní prostředí a legislativa na ně nedosáhne. Výrobní firmy by zase měly při navrhování svých produktů užívat šetrné technologie. V potravinářství jde třeba o rozvoj masových náhražek, v textilním průmyslu o barvení textilu bez vody za pomoci tlakového válce. Ve službách jde o sdílenou ekonomiku. Důležitý je také ekodesign, kdy firmy přidávají garanci opravitelnosti, prodlužují i záruku a zajímají se o životní cyklus svého výrobku. To jsou byznysmodely, které je třeba rozvíjet.

To je ale úplně jiný rozměr ochrany životního prostředí.

A to je právě pointou. Věci jako třídění odpadu, šetření energiemi či vodou by totiž měly být úplně normální a neměli bychom o nich hovořit jako o ekologickém chování. Bohužel pro většinu firem i jednotlivců je i toto vrcholným nadstandardem, který jim přináší spíše jen náklady navíc. Dnešní doba tedy potřebuje společenskou změnu, aby tyto věci byly skutečně normální a nikdo je už nemusel řešit. Ušetřený čas i finance by pak firma mohla vložit právě do naplňování cílů svých byznysmodelů s pozitivním dopadem na životní prostředí. Ideální ekologický svět je nastaven tak, že vlastně není třeba žádná životní prostředí chránící legislativa, protože tyto hodnoty mají lidé v sobě.

Ale tento ideální svět stojí na úplně jiném společenském základu.

Přesně tak. A o tom hovořím. Abychom se začali skutečně chovat ekologicky, potřebujeme rapidní změnu. Je třeba postupně změnit byznysmodely tak, aby v nich byla hodnota životního prostředí, a tím se postupně změní i myšlení všech lidí. Globálnímu klimatu je úplně jedno, jestli v kanceláři lidé dokonale třídí odpad. Ale není mu jedno, jestli létají letadlem na dovolenou a tam ještě jezdí na výlety lodí. Je mu jedno, že v práci lidé šetří vodou, když mají nadspotřebu masa a podobně. Aby tedy byla firma opravdu ekologická, měla by mít mimo jiné pouze veganskou kuchyni z co nejvíce lokálních zdrojů. To je totiž jeden z projevů skutečnosti, že opravdu řeší svůj dopad na životní prostředí. Lidé v takových firmách budou mít nižší spotřebu masa, což je dobře nejen pro přírodu, ale i pro jejich vlastní zdraví.

Jak si myslíte, že lze tohoto ideálního stavu docílit?

Jednou z cest může být postupná změna systému pomocí nastavení nových norem. Takovou normou či chcete-li normalitou třeba bude, že maso se jí jedenkrát za týden. Děti ve škole i dospělá veřejnost musí mít k dispozici více zdravých a nutričně bohatých jídel bez živočišných produktů a hlavně musí vědět, co se skrývá za živočišným průmyslem za utrpení a jak moc tento průmysl škodí životnímu prostředí. Málokdo třeba ví, že v jednom kilogramu hovězího masa je 15,5 tisíce litrů virtuální vody. Tímto termínem se označuje celkové množství vody, které je obsaženo v rámci všech fází produkce v předmětech i potravinách. Když budou mít lidé takové informace k dispozici, mohou si lépe uvědomit svůj dopad na životní prostředí. Při této cestě hraje hlavní roli vzdělávání. Další cestou ke změně je daňové znevýhodnění, případně zastavení dotací například živočišné výrobě. Pokud by maso stálo svou skutečnou cenu včetně započítání negativních externalit a dopadů na životní prostředí, jeho spotřeba by rapidně klesla sama a tak by tomu bylo i v jiných případech.

Mnoho lidí to dnes vnímá jako omezování, tak by to ale být bráno nemělo.

Tvorba společenských revolucí v dějinách často končí dlouhými roky nesvobody. Nemyslíte, že to je důvod, proč někdo může mít obavy z názorů, jako je ten váš?

Je to možné. Proto je potřeba vytvářet ekologické prostředí skrze změnu byznysmodelů a změnu nastavení toho, co je vlastně normální. Lidé by neměli mít pocit, že je někdo omezuje, měli by sami chtít své návyky a životní styl změnit v kontextu potřeb dnešní doby. Nejde o totalitu, ale o přirozenou změnu skrze vzdělávání mladé generace, byznys i politiku, ve které je třeba udělat změny, jež se musí dít hned.

Je třeba řešit sucho, připravit se na velké výkyvy teplot, místo technických plodin pěstovat potraviny, nahradit konzum odpovědností a méně pracovat a být více s rodinou a přáteli.

Mluvíte o změnách byznysmodelů, ale tyto změny by pravděpodobně byly nesmírně nákladné. Zvýšené náklady spojené s opravdu ekologickou produkcí či jednáním by se promítly do cen výrobků, jinak by byla ohrožena ziskovost.

Co třeba úvaha, že není třeba stále vyrábět a kupovat nové nebo že není třeba vlastnit velké množství věcí? Lidé ušetří peníze i životní prostředí, když koupí věc repasovanou, recyklovanou či z druhé ruky. U textilu jsou to second handy, u elektroniky třeba bazary. Ekologie je i v tom, že využívám, co tu je, a neprahnu pořád po novém. A když půjdu do extrému, i boty si můžete ušít sami. Existují workshopy, kde vás to šikovní ševci naučí. Za dva tisíce máte kvalitní boty na míru a ideálního střihu, které vydrží roky.

Co firmě může přinést, když si osvojí ekologické chování?

Větší smysluplnost práce pro lidi a užitečnost fungování firmy. Podniky by se měly zaměřit na to, aby z nich měli reálně užitek lidé a společnost, a ne jen pár privilegovaných. Uvědomme si, že 26 lidí na světě vlastní majetek jako 3,8 miliardy lidí. A to je velká nerovnost. Ekologický přístup je o tom, že firma funguje pro životní prostředí a pro lidi, ne jen pro privilegovaného majitele.

Firma ale musí být zisková, aby mohla fungovat.

Dnešní svět nepotřebuje ziskové firmy, dnešní svět potřebuje změnu společnosti a záchranu životního prostředí. Nicméně profitovat lze i na zdravém životním prostředí a zdravé společnosti. Leckdo tvrdí, že ekologické chování zdraží cenu výrobků i služeb. Za současnou nízkou cenu mnoha výrobků ale může to, že nejsou postihováni ti, kdo životní prostředí poškozují. Ve chvíli, kdy společnost začne postihovat a znevýhodňovat jeho poškozování, bude ekologie rázem levnější.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin.

EnviroMeet

V úterý 11. června 2019 pořádala agentura Envirostyl EnviroMeetup s podtitulem odpovědná firemní kultura a spokojenost zaměstnanců. Akce byla pořádána v Impact HUB, kde má Envirostyl své zázemí. Na akci se sešlo 20 hostů, přivítání proběhlo s malým občerstvením v podobě hummusu se zeleninou. Richard Němec z Biopekárny Zemanka všechny zúčastněné pohostil širokou nabídkou BIO sušenek, které jsme měli možnost vychutnat ke kávě nebo čaji.

 

    

Jana Půlpánová po přivítání hostů zahájila setkání svým příspěvkem, který se v úvodu věnoval popisu současné situace, projevům enviro krize a změnám hodnot ve společnosti. Generace mileniálů pak podle Jany začíná a již formuje proměnu zaměstnanců, spotřebitelů a byznys modelů. Zaměstnance dnes už nezajímá jen a pouze výše jeho platu, ale také to, jaký přínos pro společnost má firma, pro kterou pracuje. V druhé části prezentace Jana představila aktivity společnosti Envirostyl jako je program Firemní kultura 21, projekty, CSR realizace a přínosy programu ZeroWasteHero 21. Svůj vstup Jana zakončila slovy „Bez proměny firem a lidí se z environmentální krize nedostaneme“.

 

Psycholožka, psychoterapeutka a arteterapeutka Petra Skavská otevřela téma „psychice prospěšné prostředí“. V úvodu představila celostní model zdraví a jeho hlavní oblasti (biologická, psychologická, sociální a spirituální). Prezentace se zaměřovala na faktory ovlivňující pohodu a výkonnost zaměstnanců na pracovišti a byla doplněna o interaktivní vstupy s přítomnými posluchači. Shrnula, co zaměstnanci potřebují, aby se v práci cítili dobře. Petra se následně věnovala syndromu vyhoření jako fenoménu nejen v pomáhajících profesích, ale také ve středním a vyšším managementu firem. Petra svůj vstup zakončila mottem: “Myslete víc na sebe, firma Vám poděkuje”.

 

Richard Němec z BIO pekárny Zemanka popsal historii a produktové zaměření Zemanky. Odpovědnost k životnímu prostředí je od založení společnosti v jejím DNA. Zakladatelé Zemanky dali volbou čistě BIO produktů jasný směr a závazek, který naplňují a přitom dále inovují. Např. letošní novinka – slané krekry vyráběné z mláta, což by byl jinak nevyužitý “odpadní” materiál z pivovaru (spolupráce s Plzeňským Prazdrojem). Zemanka se dále věnuje například distribuci svého sortimentu do bezobalových obchodů. Richard se ve své pozici CEO také snaží posilovat povědomí o ekologickém zemědělství a zodpovědném podnikání. Příspěvek byl skvělým vhledem do praxe firmy, jejíž zaměstnanci sdílí firemní filosofii, a kde se uvažuje nad dopady výroby v širším kontextu.

 

Jaroslava Musilová přinesla svým příspěvkem pohled do realizace výstupů podle našeho konceptu ZeroWasteHero 21. Mluvila o cestě Kofoly a vnesla spoustu radostné energie a praktických informací. Na konkrétních příkladech ilustrovala cestu Kofoly k zerowaste fungování a jak probíhala změna myšlení a tím pádem i chování mezi kolegy a managementem společnosti. Kofola transformovala “5R” zerowaste do “7Z” a to Zamysli se, zamítni, zredukuj, znovupoužij, zatřiď si, zkompostuj a hlavně začni! Největší senzací je v Kofole vermikompostér, resp. jeho žížalí obyvatelé, kteří se stali rychle firemními “mazlíčky”. Zajímavé bylo srovnání uvažování lidí ve společnosti před a po změně, kterou jistě zerowaste model fungování kanceláří přináší. Jaroslava svoje energické vystoupení zakončila citátem od Anne Marie Bonneau: “We don´t need handful of people doing zero waste perfectly. We need millions of people doing it imperfectly.” Bylo příjemné poslechnout si přínosy pro zaměstnance společnosti Kofola z naší společné práce.

 

Setkání bylo zakončeno krátkou diskusí se všemi hosty. Nejvíce otázek mířilo na Jaroslavu z Kofoly ohledně faktorů ovlivňujících zavedení zerowaste ve společnosti a na vedlejší přínosy takového programu ve firmě.

Již nyní se těšíme na další Enviro setkání, které se uskuteční na podzim v říjnu 2019.

Časopis Forbes

Mít článek ve Forbesu bylo rozhodně na mém listu přání. Jenže, pokud se přání dostatečně konkrétně a jasně neformuluje, tak se sice nějak splní, ale to nějak může být o dost jinde, než bylo původně zamýšleno. Forbes vnímám jako inspirativní a prestižní časopis, kde si velice důkladně vybírají, o čem a o kom píší. Vědí, že jejich články mají moc a můžou toho spoustu změnit.

 

Jak se to vše seběhlo?

Začalo to úplně nevinně, nejdřív mne dvě známé, nezávisle na sobě, vybídly k přihlášení se do soutěže Woman Startup Competition 2018, nechtělo se mi. Už jsem se účastnila různých startup soutěžích ať už s JAPŮ, nebo s Envirostylem, posbírala jsem drobné úspěchy, ale nic zásadního se nestalo. Ale, když už mi psaly dvě úžasné holky, tak jsem si řekla, že teda přihlášku vyplním. A dobře jsem udělala, organizátoři mě vybrali do soutěže! Připravila jsem si prezentaci pro porotu pod vedením profesionálů na prezentační dovednosti, prošla několika workshopy, seznámila se s dalšími soutěžícími a celou tu přípravnou fázi jsem si moc užila. Přišel finální večer, který probíhal v mě dobře známém HUB Impact Praha. Soutěžilo mnoho kvalitních projektů, já nemám soutěžního ducha a ani netrpím na trému, tak jsem to brala spíše jako společenský večer, který jsem si chtěla užít. Odprezentovala jsem Chytré kaše a zaujala porotu. Vůbec, ale vůbec jsem nečekala, že mé kaše zaujmou natolik, že získají 3. místo!

A tohle 3. místo se stalo mojí vstupenkou do speciálu Forbes WOMAN. Psali o mě v kategorii startupistek a skvělá redaktorka Irena Cápová mě vyzpovídala komplet. Probraly jsme spolu mé vedení lekcí jógy, agenturu Envirostyl a JAPŮ. Pozvali mě na focení pro časopis do studia Cash Only, kde se o mě postaraly vizážistky a profesionální fotografové. Celé to bylo moc hezký zážitek.

A co mi takový článek přinesl? Najednou se o mě a mých aktivitách vědělo. Ozvala se mi Jana L. M., že by ráda se mnou pracovala v agentuře Envirostyl. A nyní spolu opravdu spolupracujeme! Holky, které ke mně chodí na jógu, se v šatně bavily o mých Chytrých kaších… zvedlo se povědomí. Rozhodně jsem si nepřipadala jako celebrita, ale už jsem si připadala méně „neviditelná“. Moje stopa na internetu a v médiích se zas o něco prohloubila.

Děkuji za tuto zkušenost a rozhodně se těším na další takový článek a pozitivní zviditelnění.

 

Jani Půlpánová

tvůrkyně Chytrých kaší, zakladatelka agentury Envirostyl, lektorka jógy