Udržitelné je přece normální

S Olgou Plojhar Bursíkovou se potkáváme dva dny před začátkem ruského napadení Ukrajiny. V kavárně a sociálním podniku Modrý domeček mluvíme také o tom, jak Olga pracuje se svým vlivem na sociálních sítích. Se začátkem války spolu s ostatními z influencerského světa informovala o tom, co se v Ukrajině děje a jaké zdroje sledovat. Její dosah na Instagramu je mnohonásobně větší, než má tento časopis, a stále roste. Na sítích mluví hlavně o tom, jak žít více udržitelně. Dcera Martina Bursíka, modelka, herečka, influencerka a máma jedenáctiměsíční Lotty věří v sílu mikrokroků.

Víš, že tě lze najít na internetu podle označení ekomodelka? Cítíš se tak?

Ekomodelka? Vážně? To slyším poprvé. Od dětství jsem slýchala, že můj táta je ten ekolog. Ale je pravda, že ve svém životě hodně dbám na udržitelnost. Spíš než ekomodelka bych se označila za modelku a herečku, která přemýšlí o své ekologické stopě. Jen to v téhle práci není tak snadné, je to vždycky hlavně o lidech. Vidím velký rozdíl mezi Českem a zahraničím a speciální kapitolou jsou pak třeba časopisy, kde je struktura hodně zastaralá. Jednou jsem při focení pro jeden časopis v Řecku skočila do vody pro kelímek, který někdo z týmu odhodil do vody. Dívali se na mě divně a znovu si mě nikdy na focení nevybrali. Ale obecně ten trend udržitelnosti určitě existuje i v mé branži a já jsem za to moc ráda. Jako první ale nastoupil trend diverzity a přirozenosti, ten se pořád rozšiřuje a posouvá.

Můžeš se řídit svými principy při vybírání zakázek?

Například Natalie Portman si na place nikdy nevezme na sebe nic, co by nebylo veganské. To si ale obyčejná modelka nebo herečka dovolit nemůže, kostymérky by to jaksi nezajímalo. Práci jako takovou si ale můžu vybírat a vybírám. Spolupracuji s pár srdcovými firmami, ale ty by mě určitě neuživily. Jinak v práci rozlišuji mezi tím, komu půjčím svou tvář a hraji někoho jiného, a komu se propůjčím celá jako osobnost, jako Olga Plojhar. Jinak se snažím svou osobnost také využívat při podpoře několika neziskovek, především se zaměřením na práva zvířat. (Olgu můžete vidět spolu s dalšími celebritami v posledním veleúspěšném videu Svobody zvířat, pozn. red.)

Pozoruješ posun směrem k udržitelnosti v hereckém prostředí? Například při natáčení filmů Skleněný pokoj nebo Štěstí je krásná věc?

Filmová produkce je opravdu obří kolos lidí, lokací, věcí i odpadků. Neuvěřitelné je jen množství plastového nádobí. Nosím si svou láhev a kelímek a některým to pořád přijde zvláštní. Jsou to lidé, kteří pracují dvacet hodin denně několik dní za sebou a nedávají své stopě moc prostoru v hlavě. Je pár produkcí, které jsou napřed, ale zatím je jich opravdu málo.

Jak se ti daří skloubit roli matky a práci modelky? Lze to?

Zatím ne, Lotta má teprve jedenáct měsíců, jsem stále na rodičovské. Navíc nemám žádné hlídání. Moje máma se odstěhovala do Gruzie, kde v Tbilisi založila České centrum, a sestru mám zase v Německu. Ale tím, že bydlíme na malém městě, můžeme trávit hodně času venku a to si rozhodně užívám. Jinak se snažím i v mateřství přemýšlet trochu ekologicky, ale nejsem v ničem dokonalá a trochu mi v tom chybí důslednost. Pro mnohé jsem asi alternativní už jenom tím, že jsem rodila do vody. Já to ale vnímám jako něco zcela přirozeného v porovnání s tím, co jsme postupně z porodů udělali.

Autorka Žaneta Gregorová. Celý text vyšel v Sedmé generaci.